Kam zmizeli číšníci 2

Autor: Radek Pálka | 15.8.2019 o 6:00 | Karma článku: 2,34 | Prečítané:  889x

Na tento článek, hlavně z řad kolegů jsem dostal neuvěřitelný počet reakcí. Dennodenně tento článek četlo několik tisíc lidí. A byl jsem ,,mile,, překvapen, jaký zájem tento článek vzbudil. 

https://radekpalka.blog.sme.sk/c/514081/kam-zmizeli-cisnici.html

Na druhou stranu to byl článek určený především nám, kteří v gastru pracujeme /tedy odborníkům/ a tak jste si všichni mohli mezi sebou diskutovat naše zkušenosti, řešit kdo práci číšníka dělá a kdo ne a proč.

Nedílnou součástí toho, proč mnozí tuto práci přestávají dělat je i samotná zkušenost s našimi hosty. 

Co si budeme povídat, i když základním pravidlem dobrého číšníka je být milý, příjemný, empatický, naslouchající, profesionální a co já vím ještě…. tak ono to prostě vždycky nejde.

Jinými slovy, i číšník narazí na vola. 

A že se hosté umí chovat opravdu nadřazeně, hnusně, až řekl bych agresivně, tak tento článek bude pojednávat právě o našich hostech. 

O těch, kteří na jednu stranu nosí do restaurací peníze /a my je tím pádem potřebujeme/, na stranu druhou neskutečně číšníkům pijí krev.

Jinými slovy, na to platí jedno krásné číšnické pořekadlo. Host nemá vždy pravdy. Někdy se totiž stane, že je to kretén :-)

Teď jsme byli o víkendu na Šumavě. Naši známí tam již několik desítek let provozují penzion. A aniž by věděli, že mám rozepsaný tento článek, sami začali mluvit o tom, jak se hosté /hlavně Češi/ za posledních 5 let změnili.

Jsou arogantní, agresivní, nekomunikativní. 

Za ty desítky let se jim v penzionu vystřídaly tisíce hostů. A jeden příklad za všechny.

Rok co rok se lidé na Silvestra bavili. Tancovali, zpívali, pili, veselili se.

Poslední roky? Každý má svůj tablet nebo telefon. Koukají do nich, o půlnoci si připijí a jdou spát. Dnes už se hosté neumí ani bavit.

A co mě dostalo úplně a to přesně popisuje současný stav vztahu host - personál:

Před penzionem na soukromém pozemku je parkoviště pro hosty penzionu.

Jednoho dne přijel pán v drahém voze a zaparkoval na vyhrazeném parkovišti. 

Pan majitel za návštěvníkem slušně zašel a slušně ho požádal, jestli by si svůj vůz nemohl zaparkovat jinde. Že tyto místa jsou rezervována pro hosty penzionu a vzhledem k tomu, že dnes všichni najíždí, toto parkovací místo by mu chybělo.

Člověk by se naivně domníval, že pán řekne pardon a odjede.

Nikoliv on.

Jeho odpověď:

,,Tak my se pane nejprve sejdeme u katastrálních map. Nejprve se mrkneme jestli je pozemek skutečně váš. A pokud ano, můžeme se bavit o tom, že bych odjel.,,

Upřímně? To je napřesdržku :-)

Níže jsem si dovolil v pěti bodech charakterizovat 5 základních charakteristik problémových hostů:

Instagram a Facebook, problém číslo 1.

Mnozí z našich hostů se dnes už ani nenajedí, aniž by si své jídlo nevyfotili a nepoustovali na sociální sítě. 

Takže logicky první tlak hostů na personál je, aby jídlo vypadalo dobře. 

Mnozí pousteři se sice rádi chvástají tím, co a kde jedí, problém je v tom, že na to nemají peníze. Takže to potom dopadá tak, že si dají polední menu za 100 Kč a pak se diví.

Protože, co si budeme povídat, jídlo na Instáči přeci musí vypadat dobře. 

To, jestli jídlo mezi tím vystydne v tuto chvíli není důležité. Hlavně aby bylo dobré světlo.

Takže velmi časté slovo, které číšník slyší,,stíníš,,.

V zápětí přichází první stížnost od hosta. ,,Pane vrchní, to jídlo je studené.,,

A hned komentář na FB ,,sem nechoďte. Jídlo sice vypadá dobře, ale je totálně studené a když jsem ho chtěl reklamovat, číšník měl ještě blbý kecy.,,

A vy jako obsluha nemáte šanci se jakkoliv bránit. Přečte si to šéf a je problém.

Extrém číslo dvě, notoričtí stěžovatelé.

Ok, nemusí se povést vždy vše. Někdy si holt host stěžuje opodstatněně, ale…

Paní si dá těstoviny s lososem. Po chvíli netknuté těstoviny vrací se slovy ,,nezlobte se, ale já z těch těstoviny cítím rybinu,,. Zabít/nezabít?

Omlouvám se, ale je s tím vepřovým kolenem něco v nepořádku? Ptá se číšník poté, co sklízí ze stolu skoro netknuté vepřové koleno? Ano je. Odpoví host. A můžu se zeptat co? Velmi decentně se táže číšník. Já z toho cítím moc vepřového. Odpoví host. No chápete to?

A co si z toho jako měl cítit? Kuře?

Host:       Pane vrchní, ten ryb eye steak nebyl z hovězí svíčkové, to já poznám. 

Číšník:   Ano, to je dobře že to poznáte.

Host:      A co mi na to řeknete? 

Číšník:      Nic

Host:      Jak nic? To je vám jedno, že neděláte ryb eye steak ze svíčkové?

Číšník:      Vzhledem k tomu, že ryb eye steak je vždy z vysokého roštěnce mě to 

     opravdu nechává klidným.

Co na to má číšník říct?

Další mega problém jsou diety:

Nic proti. Máte-li jakákoli dietní omezení, chápu to a jsem si vědom, že mnohdy není snadné si najít restauraci, kde vám vyjdou vstříc.

Problém jsou ti, co dietní omezeníberou jako trend.

Prosím vás? Je v té bramboračce mouka? 

Ano je

A mohla bych dostat bez mouky?

To si opravdu někdy myslíte, že si z vás dělají legraci.

Ti, co mají skutečně bezlepkovou dietu moc dobře vědí, co mohou a co nemohou. 

Člověk, trpící těmito omezeními by se takto hloupě nezeptal. 

Většinou se bohužel jedná o ty, kteří si někde přečetli, že lepek není zdravý, nebo že bez lepku mohou zhubnout.

Mohla bych dostat Cappuccino ze sojového mléka?

Častá otázka návštěvníků barů a restaurací.

Vy nemáte sojové mléko? Ale já nesmím laktózu.

A nakonec si stejně dá cheesecake, tam už jí asi mléko nevadí.

Čtvrtá kategorie, a to je kategorie, která se objevuje poměrně krátce, ale myslím, že nám ještě ukáže svoji sílu, to jsou Biomatky:

Tento výraz jsem si s dovolením půjčil od Michala Viewegha, jehož knihám jsem zcela propadl.

Biomatka je matka, která už od zabřeznutí denně navštěvuje známé maminkovské diskuze.

Řeší co s placentou, radí ostatním, rodí zásadně doma, jí zásadně jen Bio, Raw a veganské potraviny.

Společně s plodovou vodou biomatkám odtéká z hlavy mozek.

Biomatka přijde do restaurace a zásadně kojí u stolu a to tak, aby byla dostatečně vidět a tedy středem pozornosti. Nehodlá se omezovat. V ničem! Mateřství je pro ni totiž posvátné.

Mezi kojením se snaží cca ½ hodiny z menu vybrat jídla pro celou rodinu.

Číšník zpravidla u stolu stráví dobrých 30 minut, než se Biomatka vyptá na vše potřebné.

Prosím vás, ta mouka v pizze je bio?

Ta mozzarella je z odstředěného mléka?

Šlo by místo mozzarelly dát Tofu?

Vy nemáte tofu?

Můžu mít tu rajčatovou omáčku bez česneku?

Je v té omáčce čerstvá nebo sušená bazalka?

Čerstvá. Super, to jste mi udělal radost. A je bio?

Vodu pije zásadně kohoutkovou. A tím se nabízí otázka, máte vlastní studnu?

Ano, můžu vidět rozbor vody? Nerada bych, aby v ní bylo příliš mnoho minerálů.

Nemáte vlastní studnu? A kdo je dodavatelem vody?

Nevíte, jestli je voda vedená v plastových trubkách? 

A nejsou náhodou trubky s obsahem olova?

Používáte změkčovač na vodu, nebo nějaké filtry?

Ne?

No tak mi ji dejte.

A jestli je citron chemicky ošetřený, tak mi ho tam raději nedávejte.

Jestli máte bio citron, tak dva plátky a chemicky neošetřenou mátu. Je doufám neošetřená?

Pokud má sebou Biomatka starší děti, připravte se na to, že než odpovíte Biomatce na všechny otázky, tak vám děti mezitím vysypou pepř a sůl na stůl, rozbalí všechna párátka a pětkrát vám vlezou za bar, odkud je musíte velmi decentně odhánět.

Protože Biomatky preferují volnou výchovu. Tedy žádné řvaní a žádné pohlavky.

Ony sice mají doma bordel jako v tanku, ale co. Vždyť bordel v bytě, zdravé dítě.

Jo pozor a fenoménem biomatek je, že zásadně používají přírodní materiály. 

Takže s plastovými talíři a příbory na ně nechoďte. Kelímek už vůbec ne.

S přebalováním si hlavu nedělají. Dítě samozřejmě látkovou plenou přebalí klidně na stole mezi pizzou a salátem. Vždyť není nic krásnějšího než mateřství.

Kategorie pátá, chytráci:

Národ Český, mimo toho, že perfektně rozumí fotbalu a hokeji, tak každý Čech je z ½ Pohlreich.

Přesně vědí jak má co vypadat a chutnat.

Z toho plynou mnohdy velmi kuriózní stížnosti.

Pane vrchní, proč v Caesar salátu nejsou cherry rajčata a kukuřice?

Možná proto, že do tohoto celosvětově známého salátu nepatří? Odpoví číšník.

Mně budete učit znát Caesar salát? Mně, který si ho u nás Na růžku dává 15 let?

Co na to říct? Snad jen, že Na růžku to dělají 15 let blbě.

Pane vrchní, v těch boloňských těstovinách není šunka.

A proč by měla?

Protože v boloňských je šunka vždy.

Vážený pane, boloňská omáčka se dělá z mletého hovězího masa, kořenové zeleniny a drcených rajčat. Pokud máte na mysli červenou omáčku se šunkou /salámem/, jedná se o socialistické Milánské těstoviny.

Pane moje maminka vařila celý život ve školní jídelně, takže mě neučte co je boloňská omáčka.

Co na to říct? Asi nic.

Já z toho Tiramisu cítím kávu.

To cítíte dobře. Ta do Tiramisu patří.

Já si dělám Tiramisu doma už od revoluce a kafe tam rozhodně nepatří.

A co tam patří, že jsem tak smělý?

Tak v první řadě pomazánkové máslo. Potom rumová tresť, bebéčka nebo dětské piškoty, cukr a kakao.

No nic, s tímhle materiálem nemá cenu polemizovat.

Co říci závěrem?

Vy číšníci a servírky, smekám před vaší prací pomyslný klobouk.

Ten tlak, který dnes a denně zažíváte, je politováníhodný.

Na place nerudní hosté /ne vždy/, Biomatky, odborníci, chytráci, věční stěžovatelé, v kuchyni mnohdy nerudný kuchař a rapl.

Vy jste hromosvodem mezi těmito dvěma světy. A někdy je to velmi těžké vydržet.

 Ale přes to všechno je to práce hezká. Práce, ve které se můžete realizovat.

Poznáte spoustu zajímavých lidí a můžete si vydělat slušné peníze.

Nelamte tedy nad tímto řemeslem hůl. Zůstaňte, vydržte.

Ono vám to to řemeslo jednou vrátí.

 A Vy milí hosté? Pokud jste se v těchto pěti kategoriích poznali, zamyslete se nad sebou.

Ono by se vám totiž mohlo stát, že vás časem nebude mít kdo obsloužit.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Kalavská po prehre na vláde: Nevzdám sa dva centimetre pred cieľom

Ministerka zostáva vo funkcii, aj keď vláda neschválila reformu nemocníc.

Dobré ráno

Dobré ráno: Pellegrini s Ficom si posielajú odkazy cez tlačovky

Pellegrini opäť odpovedal na otázky o Druckerovej strane.

Komentár Zuzany Kepplovej

Kalavská je len médium

Akoby sme sledovali primárky v strane Smer o to, kto bude tvárou sociálnej demokracie do volieb 2020.


Už ste čítali?